Spolu bloumáme
já a můj stejně starý mezek
sraženým deštěm
kde jedinou kapku neuvidíš
za prameny klidných vodopádů
Promočeni přecházíme
křížem krážem
zpustlou vrásčitou saharu
bez písku a bez slunce
hledajíc oázu pitného nebe
Dnem se prodíráme potmě
bez stříbra nočních hvězd
protože slunce sní u modřínů
a do očí nás pálí křídla andělů
Poutí znějí jedovaté harfy
s těly svlečených hadů
napnutých do strun
a my notujeme jejich part
Na sklonku měsíce
v šedém pozadí
vracíme se do šnečích ulit
zalitých černým dehtem
s karcinogenním virem
zemřít
Jo jo, myško, zase to blbne. Posílal jsem ti obrázky na pracovní email. Očekávej za chvíli zprávičku od Sedícího Býka.
05.09.2007 08:06:00 | smudlinek
Marcella je krásně zešílená....a dá do toho vše co v sobě má, šílenost na sto procent ale taková ta co uhrane
28.08.2007 11:21:00 | Jarky
Vytisknu si to a půjdu světem s důkazním materiálem v podpaží - smutek dokáže být skvostný.
Na stehnech a levé tváři mě z toho čtení ježilo.
28.08.2007 09:02:00 | smudlinek