Nedokončená pouť

Mlha se z lesů zvedá,
svou oběť smrt si hledá.
Dívka přes les běží,
dech popadá stěží.

Pronásleduje ji tajemná síla,
slečna Smrt, děsivá víla.
Slyší jen kroky její,
stromy se ji hrozivě smějí.

Strach ji hrdlo svírá,
samota na ni z tmavých koutů zírá.
Zvuk jejích kroků tak hlasitý je,
neví co se to s ní děje.

Listí se pod tíhou její kroku drolí,
jde bosa a tolik ji to bolí.
Na cáry je roztrhán její šat,
cítí samotu a strach.

Smrt ji už dohání,
cítí, že se ji neubrání.
Oči se ji námahou zavírají,
nic kolem sebe už nevnímají.

Vysílením k zemi klesá,
tichounce naposledy hlesá.
Na konec své pouti se dostala,
už nenajde co hledala.