MOJE DRUHÉ JÁ

Sedí u mé postele
A tiše mě proklíná.
Pak do ucha mi teskně šeptá:
„Budeš má, budeš má, budeš má!“

Někdy kolem půlnoci,
Cítím její dech,
Blízko svojí hlavy.
Její vlasy mám na polštáři,
Nehty mě škrábe po zádech.

Občas když se probudím,
Přistihnu ji při činu.
Sedí na stropě,
A hledí do mé tváře když spím.

Sedí u mé postele
A tiše mě proklíná.
Pak do ucha mi teskně šeptá:
„Budeš má, budeš má, budeš má!“

Konečně jsem pochopila,
Proč říkala ta dvě slova.
Ona je někdo kdo mě dobře zná.
Jsem to totiž já.