Děkuji...

Děkuji...

Anotace: věnováno někomu kdo mi mnohokrát zachránil život ale koho jsem ve své blbosti donutila mě zapudit...

Pod křídla mě již neskryješ
když budu se bát
Jiného svěřence si najdeš
který se bude jen smát
A však poděkovat ti musím
za to tvé "stejně to zkusím"
Když jsem ti překážky pod nohy házela
sama se sebou se sázela
Jak dlouho to vydržíš?
Po poslední řekl jsi dost
už nejsi můj host
Pomoci ses mi snažil
v pekle ses kvůli mě smažil
Ztratit jsem se tě snažila
protože jsem nevěřila
že mi pomůžeš
myslela jsem že jako ostatní nic nemůžeš
zmýlila jsem se
Byl jsi možná jediný
a já tě ztratila
Navzdy
Autor Anděl-bez-křídel, 22.09.2007
Přečteno 441x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

;)

03.05.2010 22:19:00 | RešHeNúnHe

Tak tehle případ znám,byl jsem taky anděl co chrání,ale taky mě zapudila.Ta básnička je takřka dokonalá.

27.09.2007 09:00:00 | Azazen

Zlato umíš to podat,víme,to už léta...jen né všichni víme..co od svých činů můžeme čekat..

23.09.2007 16:05:00 | anrUth

Jak říká zlatý......Jsme jenom lidi a děláme chyby.....však jen na nás je jak se k nim postavíme a v tom se od sebe lišíme...

23.09.2007 09:53:00 | UNDEAD

Tak dlouho hazíme lidem klacky pod nohy až jednou sami zakopnem a padnem k zemi...

22.09.2007 22:38:00 | Dagon.Lestat - My winter storm

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí