Šlapu si po snech,
po sametovém snění,
když ráno, po rozednění
dva tisíce šest
smutných srdcí
v sobě ukrývám...
A oba spolu
a každý sám...
A tak jdu dál a dál
za měsíčních nocí...
Čekám na východ slunce,
které už nikdy nevyjde,
jen smutné ráno
a dva tisíce šest
nesplněných přání...
četlo se to krásně..ale tuším že to není moc aktuální viď? Ale je to krásné a smutné..jako každá báseň o nesplněných snech...
03.12.2007 18:43:00 | Lady Carmila
..počítám... 2007..
tak alespoň jedno přání se Ti už splnilo...
:o) Jiří senior
23.09.2007 21:43:00 | j.c.