Proháním si hlavu větrákem
A doufám
Že zafouká pořádně
Až mě vír utočí do nevědomí
Odpočinu si
Odsmutním si tě
A otupím hroty
Za sto let
Jen občas zatlačí jako když
v plátěnkách
Šlápneš na oblázek
Zatím ale
Bodáš a krev stříká…
A nefouká
Zatraceně vůbec
nefouká...
ouuu
13.01.2008 12:35:00 | Trdlo
Výborná báseň, skvělá myšlenka, hodně probolená...
Momentálně mi děláš večerniček před usnutím... děkuji :-)
17.10.2007 22:34:00 | Levandule