Tanečnice
Na poličce starého nábytku
stála skříňka a na ní tanečnice,
panenka v bělostných šatech,
na nožkách taneční střevíce.
Třesoucí se ruce starého pána
čas od času strojek natahovaly,
usedal do stařičkého křesla
a vrásčité ruce v klíně odpočívaly.
Hleděl na tu krásnou tanečnici,
byla tak podobná jeho první lásce,
kterou nade všechno miloval
a kterou ztratil v té strašné válce.
Také měla dlouhé havraní vlasy,
plné rty a úžasně štíhlý pas,
strojek hrál, panenka ladně tančila
a on ve vzpomínkách milou viděl zas.
Stařičký pán už v křesle nesedá,
už netančí za hudby tanečnice,
na její šaty usedla vrstva prachu
v den, kdy jemu přestalo bít srdce.
Jako malá holka jsem měla takovou hračku. Baletku na stojánku a zrcátko. Zrcátkem se baletka roztancovala. (Díky magnetům)
Touto krásnou básničkou jsi mi ji připoměla. :)
28.10.2007 23:49:00 | Verule
Má múza zase spí,
jen srdce smutně hrá
si písně pohřební
smutné jak báseň Tvá!
Já nejsem citů prost,
sdílím Tvůj tichý žal,
někdy si řeknu dost
a zkouším, jak bych hrál
na jiný nápěv zas
poněkud rozverný,
než zcela zničí čas
stařecký tělo mí!
21.10.2007 16:38:00 | Kozoroh 1