V závěji

Oslepla touha,
odešel smích,
slova jen pouhá,
napadl sníh.

Stopy tvé ve sněhu
tisknou se k sobě,
kráčí si dopředu,
nevědí o mně.

Nevědí, netuší,
nespatří již
duši mou s retuší,
kůže jak plyš.

Srdíčko kamenné,
omleté vodou,
slůvko mé plamenné,
umírám touhou.

Táhne mě zpátky
koníček sněhový,
chce po mně splátky,
koníček bláhový.

Větévka z jedloví,
ruka tvá ledová,
člověk se nebojí,
láska nám uvadá.

Napřáhl ruku,
pomoc si žádá,
vystřelí z luku,
tělo mé padá.

Ve sněhu bělavém,
v závěji stop,
ležím teď v srdci tvém,
už ani krok.