Návštěvnost
My...
My...
a pozorovala Tě.
Gestikulaci
a rysy v obličeji,
co se vůbec nezměnily.
/A stokrát
si můžu říkat ne,
a stejně se najde něco,
co mě i po sto první
přesvědčí, že lžu./
Pamatuješ?
Před rokem...
Před rokem
jsme tam stáli
my dva.
Dva lidi,
co se sblížili
na plese.
Co se milovali,
a co "skončilo".
A tisíckrát
jsem si říkala,
že už nebudu plakat,
až Tě uvidím.
Jsem slaboch.
A včera
jsem se o tom
znovu přesvědčila.
Já už si nemůžu lhát.
Promiň.
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskCítím z toho takovou tu bolest a lítost...Hořké polykání slz, které musí být utajeni. Jo.
Jen...nešlo by to podat nějak zajímavěji?
04.11.2007 19:31:00 | Me and you and all the others
Znám to...a vím jak to bolí....:(...
04.11.2007 12:57:00 | už ne pernikova princezna
Nkterá setkání bolí :-(
03.11.2007 19:37:00 | Wyrda
některé bolístky nikdy nepřebolí
03.11.2007 17:14:00 | mamina
je promin to nermelo bejt tobe...nerada sdem to napsala do spatnej komentu...promin..ale tohle je taky moc hezka vec:)
03.11.2007 16:55:00 | embryo v hlave
moc hezky...mimochodem..na tom halloweenu..dobry?myslim s Nim jeslti dobry..byla tam S.?
03.11.2007 16:54:00 | embryo v hlave
Přála bych Ti, aby příští setkání bylo úplně jiné - bez bolesti...
03.11.2007 16:24:00 | Ishtar
Co naděláš, děvče, bolí to stále.
03.11.2007 16:01:00 | Psavec
Ach jo
03.11.2007 15:44:00 | Bíša