co napsat...slova útěchy nemám a neznám
i já srdce kamenné občas mám
ale když chci, tak i dám...
Co na tom, že jsme nesmělé?
Vždyť žít je tak veselé...
že blázníme...
Neklaníš se k těm nahoře?
Neklaň se ani těm dole
Vždyť duše je jak moře
srdce položené na stole...
Také se neklaním,
ale úctu mám
Netrpím... Netrp ani ty..
Btw...teď bez veršů... viděla jsem odraz sama sebe... zvláštní...
08.12.2007 00:14:00 | Anewue
Posmutnělá, ale hezká. Líbí se mi.
07.12.2007 01:20:00 | Psavec
Hmm...
04.11.2007 23:51:00 | Bíša
všichni jsme občas zakletí...hezky napsané:-
04.11.2007 19:41:00 | little.big.sorrow
:) je to jako kletba podzimu, která všechny obrací v dobu zamyšlení...moc pěkně napsané :))
04.11.2007 19:15:00 | Ceraa