Vítr z Betléma

Vítr z Betléma zabolel stromy,
co rostou v krajinách Bohémů,
přivál bílou smrt, mor a pohromy,
v den, kdy Ďábel zpíval v Betlému.

V tom větru cítit byla plíseň,
těžký zatuchlý puch starých chrámů,
z jejichž lodí padá na duši tíseň
jakou cítí umírající noc k ránu.

Tisíciletý podzim táhl krajinou
jak křižácká vojska pustošící.
Tisíce let chuť jahody s malinou
nikdo necítil. A křídla spící

přistřihnuta byla, nemohla vzlétnout.
Za život smrt a smrt muset zlatem
zaplatit. Poctivost nechat zdechnout,
pravdu nejčistší udělat katem.