Zaprášená domácnost

Polštářový samet
mi rozedírá prsty

už do nich neudeřím
- slibuji -

až do krve.
A tam dole,
pod petlicí,
šustí smíchem hedvábí,
které se mi zvolna,
jako had,
omotává kolem krku.
I starý prádelník
není to, co býval.

Nehodí se k světu
- bez příkras -

Ani si neškrt.
Jen prázdnota
si tu hraje
na schovávanou.