Nekrolog světa napsaný ve verších bez rýmu

Zavřeli jste mě do klece,
abych nemohla mluvit.

Je velká jako pro krále.

Zvířat...
Lidí...
Pekel...

A je v tom vlastně rozdíl?

Ta klec,
je jako hrad,
ve kterém jsem navždy skryta.

Před světem...
Před lidmi...
Před supi slítajícími se na ještě se cukající těla.

Chráněna.

Mříže tlusté jako hradní zdi mě dělí od skutečného světa,
ale občas mi berou
to světské hříšné potěšení dýchat.

Že nevadí?

Odouštím vám.

A vy mě?