Čekala do noci
Čekala marně
Nepřišel
Nebylo líbání
Nebyly dotyky
Nebylo žádného milování
Dvě oči žíhají tmou
Dvě ňadra marně se dmou
Bledý měsíc otírá
soucitnou rouškou
slzící zraky světnice
Na stolku rozžatá svíce
samoty její
nemluvná
jediná společnice
Rozumí němým pohledům
jejího dohořívání
dvě naděje a dvě víry
dva boje a dva smíry
* * *
čekání..
ač zdá se marné býti..
je jako vzácné darované kvítí
ač dočkáš se a nebo ne..
vždy nějaký květ zůstane...
(minimálně touha .o)
11.01.2008 19:33:00 | Bean
Marnost čekání,naděje na shledání a radost z dočkání.
Loti, přeji Ti tu radost.
29.11.2007 19:50:00 | Verule
Lotičko... ta je smutná... Posílám polibky sluníčka, které si teď hraje na schovávanou... a pohlazení něžné vločky :-) :-*
29.11.2007 14:19:00 | Levandule
... co dodat... samota.
Ale na druhou stranu i samota dokáže být kouzelná.., nebo ne? Alespoň já si ji užívám, ale pochopitelně všeho s mírou.
29.11.2007 13:19:00 | Vladimír P.
Ach Loto, ta je tak procítěná... To beznadějné čekání jsi vystihla krásně. A taky dost smutně... Ale nádherné dílo!
28.11.2007 20:58:00 | Ishtar
až k ránu ji unavou klesla víčka a naděje si lehla pod polštář...musí odpočívat, snad se příští noc dočká...*
krásná báseň...;)
28.11.2007 18:47:00 | Severka