Osamělost

Hvězdy na nebi žhnou
a mé srdce touhou plane.
Přeji si stát se tou,
která tě milovat nepřestane.

Měsíc září,
do noci osamění.
Tíží mne stáří,
co v hrob se brzy změní.

Samota tíží,
jímž přítelem je žal.
Oči se klíží,
teď duch, aby se kál.

Před sebou samým,
v noční hodině osamění.
Stát se tak vánkem vlahým,
ale tento osud není.

A hvězdy na nebi žhnou,
stále tak půvabné.