Anotace: Vězněná....tak si kolikrát připadám....rodiče můžou všechno...
Vězněná…
Já chci ven, z klece,
Do nočního města.
Tak aspoň natahuji ruce
Po zlatých světýlkách.
Po pouličních lucernách,
Jejíchž svit otevřel mi duši,
Po neexistujících kašnách
Hebkých jako křídla muší.
Chci cítit kapky,
Které dopadají na okno,
Chci slyšet hádky,
Které vedou vrabci ve ztichlých hnízdech.
být vězněm..
je otázka postoje
myslím, že svoboda
je i mezi čtyřmi zdmy
(uzamčeného pokoje)
nenech se proto věznit
milá Kris..
změň postoj..
napni křídla..a pak..
všem vězením uletíííš...
05.12.2007 20:53:00 | Bean
Kdysi jsem si tak připadala také...
dnes už ale chápu, neboj také pochopíš..
04.12.2007 19:54:00 | Pišák
rozumím ti, mě naši pustily za tmy ven až v 18, tak sem se rychle vdala, abych byla a žila jako dospělá, a jsem zase jen vězeň.....tak bacha
02.12.2007 23:15:00 | Veríssek
Krásná, umím si tvé pocity vybavit...ale v nočních městech bývá často nebezpečno!
02.12.2007 13:14:00 | Chancer
krásnéé nádherné..prostě neodolatelně čtivé a smutné..vím, jaké to je být vězněm:-(
02.12.2007 09:48:00 | Lady Carmila