Motýl uvězněný v pavučině… Jeho krása je jeho zhoubou. Křídly bezmocně mává, ale je už beznadějně zamotaný mezi nitě. A pavouk už jistě spřádá sítě.
Bílá hmota se obaluje okolo jeho kdysi tak krásného, volného a nespoutaného těla. Jeho život byl krátký až moc krátký na to, aby poznal všechny krásy světa. Jak voní růže v plném květu a jak se včela dokáže rozohnit při své touze po pylu… Jeho kdysi tak nevázaný způsob bytí je nyní nenávratně ztracen. Ubohý motýl v pavučině.