Hlava plná vzpomínek a slzami zmáčená tvář,
kráčí sama, neví kam..
Nad hlavou se jí pohupuje svatozář,
za každým rohem ji čeká klam..
Křídla zlámaná, srdce plné bolesti,
kráčí dál, se zaťatými pěsti..
Samota a smutek jsou jí společností,
nepustí se jí.. Podivní hosti..
Bledá, oči uplakané, na kolenou prosí..
Prosí o nová křídla, aby mohla odletět..
Odletět pryč, od všeho trápení..
Hezká básnička.Škoda,že nám ta křidélka nemohou narůst,když je nejhůře,viď?Snad Ti bude časem veseleji,posílám kytičku pro radost.*->
03.09.2010 06:53:00 | CULIKATÁ
Kdyby sis oči vyplakala a jako moře byl tvůj žal... život půjde dáaaaál...
Patří to k životu a zase bude dobře... Pěkná báseň
01.01.2008 03:11:00 | d---