Nedokážu to...

Snažím se tak moc zapomenout
jenže
každý další večer
pláču bez slz
za nás dva...

Už je to daleko
uzavřená část našich životů
a jdeme dál každý sám
-nemáš s tím problém,
to jen já-

Pláču nad minulostí
která nebyla krásná
-snad jen ty 2 dny z celý tý doby-
a pořád tajně sním
o krásné budoucnosti,
nás dvou společně,
v týhle bolavý přítomnosti
červený od slz
co mi kapou ze zápěstí
-a ty to tak nemáš rád-

Nedal jsi mi šanci
poznat pořádně tvůj svět
a pochopit tvůj život
já bych to tak ráda
znala...

Neumím zapomenout
tak tě prosím
dáš mi ještě někdy šanci?
-vlastně ale nevim
jestli pořád věřim
v to že by to vyšlo...-

Bejt sama tak bolí...