Netrápím se... křičím

Jak proklít budoucnost?
jak zničit osud?

jsem tím co zpívali
oni
v tichosti svých skrýší

my
jsme tím co viděli
v krvi našich matek

zlobou našich otců
nad svým výtvorem...

někde v našich očích
je čekání na spasení
z vysmívajícího kříže

bohové pijí víno
a kapky postrácené
jako krvavý déšť
ti lehce padnou na čelo

a smrťoucí nedochůdčata
se z hůry smějí

jako by význam
tvůj v tom byl...

zítra ráno ti nahlédnu do dveří
a budu se smát...jako vždy...to nebude radost

jsi chtíčem
pro můj zhrzený usměv
usměj se taky
snáz ti nohy podrazím

zase si kráčím
na tenkém laně
a tak trochu mě to lásko baví

udělala jsem dohodu
se svým stínem

nikdy víc nebudu žít

tak až ti zase
na čele zašimrá kapka

bude to krev
moje...