Zase další noc bez spánku...

Snažim se žít přítomností
a na všechno co bylo se vykašlat
ale stále tady jsou,
ty bolavý vzpomínky
na večery
bez naší
-tvojí-
lásky...

Pořád tě potřebuju
možná víc než předtim,
tak moc toužim po tvojí lásce
a dělám všechno pro to zapomenout
tak sakra proč
to pořád neni pryč?

Vždycky když mám pocit
že sem z toho venku
tak mě to tak moc překvapí
tam kde bych to nečekala
-ten pocit že nemůžu jít dál-

Prosím,
at už to skončí...

Navždy...