Anotace: Báseň jen tak… pro sebe… a jednu statečnou paní
Škrtáš mi
černým perem
bublinky pro dýchání
(kolik ještě?)
Učím se chodit
neviditelnými tunely,
abych se náhodou nedotkla
něčí vzduchokapsy
Čím více se rozpouštím
ne – mocí
vyměnit prasklé žárovky
životabodů,
tím víc křičím
DOST
A do mého Už nemůžu
mi smířená sdělíte
„mám nádor na páteři“
Jste statečná
svým věčným úsměvem,
když mi mobilem sdělujete
další a další propasti lidských děr
Slepými uličkami
rozmazaných fotek řešení
bych mohla tapetovat pokoj
Pro další pokus?
Sevřeným žaludkem
vykopu díru do vesmíru
pro útěk od všeho,
co ničí okraje člověčenství
A monitor Tvého obličeje, Bože,
vypnu
do věčné svíčky
čekání
na své lepší já…
na své lepší dny…
14.01.2008 18:49:00 cevert
Sevřeným žaludkem
vykopu díru do vesmíru
pro útěk od všeho,
co ničí okraje člověčenství
jedním slovem nádhera 1*
09.01.2008 18:52:00 Šerpík 1
sdělené trápení se zmenší
a radost zase znásobí
někdy ani ta díra do vesmíru nestačí...
08.01.2008 22:33:00 j.c.
procházíš tunelem za noci
světlo nevidět,
rozední se
snad
.
jen dojít na ten konec...
***
Jiří s.
08.01.2008 22:25:00 s.e.n
Když si umíš promluvit nebo napsat o svém trápení-je prý poloviční.A ty to děláš. To je dobře.
Dík za meilíky-potěšily.