Žiju...

Žiješ pocitem
že se nic nezmění
ale stále na to čekáš...

Žiješ s vědomím
že vzpomínky nejdou zahodit,
přesto se o to věčně snažíš...

Žiješ
s bolestí vracející se
každý další den
a pořád čekáš že zmizí...

Žiješ věcmi
co mají nahradit štěstí
ale přesto víš
že se to nestane...

Žiješ a doufáš
že bude líp,
přesto seš už
pomalu smířená s tím že nebude...

Proč žiješ?
Nevím...
asi stále neztrácím naději...