Návštěvnost
Konec???
Konec???
Anotace: Ač přes svůj pláč již téměř nevidím řádky-jdu sem k vám dnes zpátky-ať mohu ještě poslat pohlazení-které vám snad trošku den změní...
úplně sama a již bez pomoci.
Blednu, chřadnu, upadám do nemoci,
cítím ten konec, jak jsem už v bezmoci.
Život si se mnou hrál, osud byl nemilosrdný,
někdo by se smál, ale mé tělo je mrtvý.
Přeji všem lásku a vysokou daň platím,
nemohu se smát, uklidnit pláč, jen trpím.
Oči mé prozrazují zoufalství,
trpím "jen" srdeční nemocí,
vzmítám se v bolestech, již téměř umírám,
svým žalem a zklamáním celá se zalykám.
Všechny ty hrůzy do sebe polykám,
kamsi do špatného já stále pronikám.
Všem sílu a lásku já chtěla dát,
sama už nemohu, zbývá mi se bát.
Nebojím se smrti, bojím se života,
do svého zániku já se zapletla,
toto již nelze nikdy vymotat,
mohu jen sbohem snům svým dát...
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskVáhala jsem s hodnocením, ten kdo mě zná, ví, že tak moc bolá dílka nehodnotím. Nevím, co na to napsat. Můj nároz Tě nemusí zajímat, přesto mi to nedá ... jsi velmi šlechetná, máš srdce na správném místě a tolik bych chtěla a dáváš lásku druhým, už jen tím, že jsi a že píšeš krásná slova, leč plná bolesti, smutku a slz. Dáváš odvahu a naději druhým, zkus ju alespoň na chvílu dát sama sobě. Časy jsou zlé, to ví každý, kdo na dno se propadne. Jen ztěží zde mohu napsat, že vím, jak se citíš, mohu jen hádat, kdo nezažije, neví, nepozná ... ale někdy mají lidé společné přiběhy, osudy, události ... Tak jako přeješ ty tu nám, tak já přeju Tobě, nevzdávaj se, i když síly už došly, také jsem si čímsi prošla a procházím a marně pak člověk hledá, proč tu ještě být. Je třeba začít hledat ty maličkosti, o kterých si někdy myslíme, že ani ony nemaj smysl.
19.01.2008 13:06:00 | NikitaNikaT.
Tak hlavně piš a piš, třeba se ti nakonec podaří skrz psaní ze sebe dostat všechno zlé, všechny chmury a všechny černé myšlenky. Hlavně to nedusit v sobě. Psaní je vlastně taková psychoterapie, alespoň já to tak vnímám. :)
14.01.2008 18:16:00 | Charibeja
cítím se stejně... a myslím, že my dvě nejsme jediné...ale zkus to ještě=)
14.01.2008 14:44:00 | Simísek
děkuji, mám vás tu moc ráda, držíte mé oči ještě otevřené...ale veršíky, co píši, vypovídají co cítím a jak se cítím a proto se moc bojím, že ty oči dobrovolně zavřu navěky...moc se omlouvám, co píši, ale nevím, komu jinému to říci, asi už jsem blázen a uměla jsem psát láskyplné básně, nyní jsem bohužel v dlouhodobé depresi a jiná slůvka mě nenapadají, chci vás hladit a snad mé příspěvky neublíží, záleží mi na vás, jsem tu dva dny, ale jste jak má rodina, snad nevadí, co píši, ale já to tak cítím...děkuji
14.01.2008 11:23:00 | toužím.jít.dál
drž se...
14.01.2008 10:20:00 | Já Esther Ruth