Anotace: je to v uvozovkách, neboť to není závist, ale přání...abych někdy něco takového prožila...posílám opět pohlazení všem...
"Závidím" vodě, že může svobodně téci...
"závidím" dětem, že mohou cokoli říci...
"závidím" slunci, jak se paprsky směje...
"závidím" ženě, co jí láska stále hřeje...
"závidím" ptáčkům, jak si krásně zpívaj...
"závidím" andělům, co na svět se z nebes dívaj...
"závidím" květinám, jak krásně si kvetou...
"závidím" koťátkům, co se do klubka vpletou...
"závidím" štěněti, co hraje si a poskakuje...
"závidím" lidem, kterým nikdo nepanuje...
"závidím" každému, kdo je sám sebou...
mé tělo umírá, duše i tělo zebou...
Vstań a jdi :) Ne, já vím, že to není tak jednoduché, ale můžeš mít příklad v těch, kteří to taky dokázali, určitě k nim budeš patřit, nepochybuji o tom a ty též nepochybuj :)
22.01.2008 17:23:00 | Já Esther Ruth
Poslední větu dobře znám. Aj já občas "závidím", bohužel. Ale je citít naděje a boj, který je těžký, vyčerpávající, ale neprohraješ ... věřím v to.
19.01.2008 13:27:00 | NikitaNikaT.
Ale je poznat, že to ještě nevzdáváš. Tak piš, piš dál a vítej u nás na Literu! :)
15.01.2008 17:33:00 | Charibeja