Lebku probodat.
Ke spánku chci si zbraň dát,
Místo toho ,tam tužku mám,
Chci si mozek a lebku probodat!
Nechci o ničem vědět,
chci spát.
V krvi.
Ve svém smutku.
Jsem v něm uzavřena ,jak v kleci ,tajemného pátku.
Slzy v očích mám-nevím proč?
Nechci tě znát!
Nechtěla!
Trpím vzpomínkou na tebe.
Srdce na tisíce kousků mám.
Už nechci milovat.
Jako vždy jen další lásky zklamání.
Z temnoty hrůzy vyhání.
Duši v trosku promění.
Slzy z ní pak ždíme-místo deště.
Proč pršívá věčně?
Proč?
Na tuto otázku ti nikdo odpoveď nedá,však bude líp a na tváři budeš úsmev mít.
15.01.2008 10:24:00 | Azazen