Nevlídno
Nevlídno
V nevlídném odpoledni
sčítám své hříchy
na korálcích
deštného růžence.
Vlhce mrazivé
mezi prsty,
tečou mi
desátky života.
Jen slunce vysuší
mé pochyby,
ohřeje duši,
a polaská
místo mužských dlaní.
Chci změnu:
jasnou oblohu
a jarní vůně
a zpěv kosů.
Nevím,
jak dlouho ještě.
Jak dlouho budu počítat kapky za oknem i v duši...
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Mocinko smutná, nevím, co na to napsat ... kéž by už bylo jaro, trochu Slunka, co nabíjí nás energií a lepšími myšlenkami ... alespoň tedy mi Slunko mocka pomáhá.
20.01.2008 15:28:00 | NikitaNikaT.
Co bolí, to přebolí...a jaro přijde brzy! ;-)
17.01.2008 20:13:00 | Chancer
stéká se po kapkách
a po kapkách se stýská
báseň jaksi blízká čím dál víc
dočtu a není víc co říct.
Jen autorovi poctu.
17.01.2008 19:18:00 | MalaIzis
nevlídno..
po kapkách..
se stéká..
srdce pláče..
a duše se leká..
toho co kape kolem ní..
snad brzy už se rozjasní...
17.01.2008 17:38:00 | Bean
