Anotace: ......
Zapalte svíčku tam u mě nad hlavou,
ať vidím světlo co vede duši mou.
Řekněte pár slov jaký jsem kdysi byl,
líto mi věcí těch, kterých jsem nezkusil.
A hudba ať hraje smutná i veselá
a má milá ať na hrob dá kytici z večera.
To bude pro mě čas, abych se vzhůru vznes,
má duše vyletí nahoru do nebes
a tělo mé zůstaň v podzemí.
Aby tam zůstalo po cestě poslední
a mohlo ti blízko být,
má milá chtěl bysem strašně žít…..
Já budu ti na blízku, tam kde je růže květ.
Chtěl bych tě políbit aspoň naposled.
Budu tě čekat až omrzí tě svět.
A s každým tvým nádechem,
jsme zase k sobě blíž.
Však ale nespěchej,
jsem s tebou, když v noci sníš……………..
jestli ty nekecáš:-))ale děkuju to potěší:-) tak já radši přestanu psát aby si mohla volně dýchat:-))) jára
21.01.2008 20:09:00 | jára spots
jé..Jaroušku, jak to děláš, že mě vždycky něčím takovým naprosto odzbrojíš? Nutno podotknout, žes mi značně vyrazil dech:-)
Jdu ho popadnout:-)
21.01.2008 15:55:00 | Lady Carmila
Nevím co bych Ti k tomu napsal: Snad jen to,že máš krásnou báseň. Ale nevím však jak moc jsou lidé na člověka schopni myslet.Já bych na nikoho nedokázala zapomenout a radovala bych se s ním každou chvíli jelikož nikdy neví člověk,která chvíle může být ta poslední a mi bychom ho mohli navěky ztratit. I tak bych ale na něj myslela i kdyby již nebyl zde mezi náma,ale žil by a žije pořád v mém srdci a nikdy z něj nezmizí.
18.01.2008 18:30:00 | Denny3