Černí bělásci

Hejno černých bělásků
míhajících se ve světle pouličních luceren
pod hladinou moře z mých slz
/přitom jen v jediné je tolik hořkosti/
Šeptám ti do vlásků
o černé růži odkvetlé
a andílkovi nevinném
/Co bloudí nebem skrz
brány věčnosti../

Hejno černých bělásků
zabralo mi mé srdce
/bez nároku na návrat../
Zahalilo mou mysl temným závojem
a mé srdce se utopilo
/Ne, já nevěřím na lásku../ … nechte mě se smát…
Smutnými kroky brázdím teď ulice
mám věčnou závrať..
S sebou vláčím pistoli – s jediným nábojem..
Mé srdce nepřežilo!

/Tak pověz, proč by to tvé mělo?../