Jsem duše bláznivá.
Škobrtám v realitě,
topím se v banalitě,
bláhových představ o žití.
Tisíckrát znova,
nasucho polykám slova
a čekám.
Hořké nezbytí.
Váhám a čekám,
sama se lekám
časových ztrát.
Nechci být jiná,
větrem zlomená třtina,
co pravdu chce i nechce znát.
Skvělá...opravdu v tom nejsi sama......jsem nalomená ale snažím se narovnat.Holt rány života, asi tím musíme projít, abychom si vážili více toho dobrého, co přijde.
:-))
22.01.2008 18:21:00 | HannyJanny
Za to se nestyď...nebýt snílkovství, život by nás ani nemusel bavit!
22.01.2008 16:14:00 | Chancer
bud jak buď
srážek..
tě čeká dosti..
sílu v sobě vzbuď..
pak bude
prostor..
na radosti .o)
22.01.2008 13:44:00 | Bean
zajímavé...musím říct, že jsi krásný snílek...a neboj, je to normální, každý jsme takový
22.01.2008 09:59:00 | Lady Carmila