Anotace: všem posílám pohlazení a povzbuzení ... ač nemám sílu, posílám všem s láskou víru...
Kde chodí lež
Půlnoční trampolína
se propadla do rána.
Svítání lunu stíná,
hra je už prohraná.
Zbytečně hvězdy kanou
nad marnou nadějí.
Sbohem, ne na shledanou
ve ztichlé aleji.
Nejsou už vstřícná ústa.
Marně je slyšet chceš.
Cesta je smutná a pustá.
Cesta, kde chodí lež.
Radějji nevidět a neslyšet.
Pohřbít tento smutný svět.
Neronit stále slzy,
neboť to moc mrzí.
Skončit ten život, co bolí.
Však nikoho to neskolí.
Chtěla jsem žít a milovat,
teď zbývá mi se jen vzdát...
Vždycky je proč žít, i když jsou to jen maličkosti ... aj ty maj svoju cenu a někdy větší, než bychom mysleli
24.01.2008 20:04:00 | NikitaNikaT.
Tvé verše jsou skutečným pohlazením. Myslím to upřímně, je mi již delší čas podobně a né náhodně.
Ale naděje neumírá, jasný.
23.01.2008 14:51:00 | Dračičák