Nepřežívej, žij!

Nic neslyšíš?

Čiré kapky rosy rozkutálely se po cestě
- první dotek asfaltu -
a promění se v prach...
Vytoužená píseň deště
jenž tančí ti, potají a něžně
na řasách...
Svlékajíc z tebe
po kouskách
pavučin stébla ztvrdlá...

Jen osamělá oprátka
upletena z vlastních lží
houpe se ti nad hlavou...
A že padáš únavou?
Nic naplat.
Ona sama nezmizí...

...a přitom by stačilo tak málo

tak..

Vstaň a schovej si do ranečku
svých posledních pár kapek svátečních
(zrcadlení smutku?)
Uvidíš, budou se ti ještě hodit -
- až v prvních tanečních
ten šikovný pan nešika, šlápne ti zase na nohu
Nemehlo! (a to si říká "Život")

Otevři oči, podívej
vychází slunce a na obloze
roste duha...
Přestaň na okamžik dýchat a nevnímej
křik skály v níž se ukrývá
- skála (srdce) láska? -
tvá zbloudilá duše...
Poslouchej, copak neslyšíš, že
všude kolem, tráva pláče?

...

Pořád nic neslyšíš?