...Zavírám...

Touha Tvá se ke mě sklání,
já z povzdálí slyším tiché vzlyky,
když srdce mé teď uzavírá
za starým všechny kliky.

A Múza sedí na promodralých kolenou,
počítá střípky z lásky.
Co zbylo ze mě, z nás dvou?
Ubohé zbortěné trosky...

Nebo

kamínky a oblázky z bláta.
Sametová něha se roztrhala
a do propasti našich skel a trnů
nás po kousíčcích poskládala.

Mé kapky rosy na řasách
pomalu solí pálí rány
a s další poslední cigaretou
vší silou zavírám brány...

(i ty k Tvému srdci)