Anotace: Všem lidičkám povzbuzení a pohlazení...píši, jak cítím, ale snažím se přidat sem optimističtější dílko...ač dobře vůbec není...ví, že nejsem vůbec sama...jen už moc let slunce nevychází...a mé tělo tím se ztrácí
Za každou krásnou chvíli
člověk tak draze platí.
Čas odletí jak vítr
a už se nevrátí.
Změní se krásná láska
v průsvitný marný stín.
Za každou krásnou chvíli
život vybere daně.
Byl jsi šťastný jak dítě,
teď jen člověče plať.
Když býval jsi ten milý,
co měl tak něžné dlaně,
já často myslím na ně.
Teď jsou hrubé, dlaně i ústa,
já pak musím v pláči zůstat.
Mě to ničí a uvádní do nemoci,
dlouho již nemohu vstát a není pomoci.
Samota bolí a já mám strach,
ztrácím sílu a cítím krach.
Chtěla jsem bojovat, nevzdávat se,
ale černé myšlenky chodí zas a zase.
Nespěchám, už je to hodně hodně dlouhé, ale děkuji moc, posílám pohlazení a snažím se ještě...
27.01.2008 10:53:00 | toužím.jít.dál
ST jsem dala za obsah, některé obraty se mi líbí, ale pokud s oným již nejsi, myslíš, že jeho dlaně jsou hrubé a ústa taié? Ano, někdy je čekání na lásku dlouhé, ale když budeme doma zavřeni, ona tam za námi nepřinde ...hm? Jenomže někdy se ten člověk ven prostě nedostane ... to znám a velmi dobře. Ani mně nesvítí Slunce a to už hodně dlouho ... něco se rýsovalo, snad ... ale je to pryč.
27.01.2008 10:29:00 | NikitaNikaT.
...černé myšlenky se zákonitě musí změnit na bílé myšlenky , jen to chce trochu času a taky se to nesmí uspěchat ...to být raději sama ...Kavec
26.01.2008 17:48:00 | kavec
Děkuji...už si to říkám tak dlouho, že by mělo přijít jiné období, co mě postaví na nohy a nebude mě topit v černých myšlenkách...bojuji již léta-to je tak kruté čekat-upadat do komatu a zase vstát-nechtít umřít a sílu si dát...
26.01.2008 15:02:00 | toužím.jít.dál