Návštěvnost
Životní zrada
Životní zrada
Anotace: Noc proplakaná...tělo mě bolí...ač někdy smrti oddaná...snažím se ovevřít oči a vstát...sem verší napsat a všem úsměv přát
jako písek v očích,
tak chutná zrada.
Srdce půl, ostrý stín, temný trn,
smutek přes práh vkročí,
tak chutná zrada.
Je to jako tříska pod nehty,
je jako kříže u cesty,
jak lávka z proutí.
Je jako pusté strniště
a jenom slzy pro příště.
Nebe se hroutí.
Chtěla jsem potkat anděla,
co s mým trápením něco udělá,
já nemám sílu vstát a chodit,
to pak chce člověk vše zahodit.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskNemůžeš-li z jakéhokoli důvodu ven, tak alespoň v okně nastav tvář paprskům slunce, zavři oči a vnímej to teplo, které Ti dá. Věř, že bude líp.
27.01.2008 20:02:00 | Lorraine
Bohužel, ven vyjít v dosavadní stavu nemohu...ztráta lásky bolí, ale bezmoc úplně zkolí...kdybych mohla ven...což je můj sen...být sama jak v kleci...to mění postoj k věci...to pak černé myšlenky jsou...a naděje odejdou...ale děkuji moc a tak říkám, bojuji ještě...pohlazení posílám
27.01.2008 10:56:00 | toužím.jít.dál
Ano, zrada bolí, stejně jako spoustu dalších věcí, které nás v životě potkají. Ale zase jsou hezké věci, které pomohou otupit ostrou bolest a na ránu dají pomyslnou náplast, třeba pár prvních paprsků slunce, úsměv na tváři třeba i naprosto cizího člověka, tóny hudby nebo pár trylků ptáků. Vyjdi ven, rozhlédni se a hledej i tu malou krásu a uvidíš, že bude líp. A bolest bude odeznívat. Nevzdávej to, život dokáže přichystat i hezké věci, jen se před nimi člověk nesmí schovávat. A já věřím, že Ty to také dokážeš.
27.01.2008 10:39:00 | Lorraine
Jj, je hrozné a znám jaké to je, když člověk nemůže vstát, cítí beznaděj, bezmoc a télo neposlouchá ... zbydou jen oči pro pláč, náhle všecko opět padá, jako domeček z karet. Nic nedává smysl a člověku se nechce žít ... jenomže nakonec si musíme pomoct mi sami ...
27.01.2008 10:32:00 | NikitaNikaT.