Proč se měníš?
Proč, když nemusíš?
šokuješ mě..
Tvůj hlas i smích je jiný,
nechápeš své viny.
Začínáš lhát,
následně červenat.
je to zklamání..
Je ta změna nutná?
Teď jsem pořád smutná,
že nemůžu ti věřit..
Nebyla jsem tam, neviděla tě,
jak nahazuješ opratě.
Opratě na nesprávného koně,
co zavede tě do ohně.
Tak sesedni z něj,
nebo se spálíš,
jen nechápavé pohledy uvidíš,
realistický svět nespatříš.
Jsi příliš daleko,
daleko ode všeho,
co měla jsem na tobě ráda..
Ano, toto prostě bylo ono...Tato báseň se mi líbila snad nejvíc. Možná proto, že byla psána srdcem
29.01.2008 20:22:00 | Walentine