Smutná baletka..

Pokoj bílý
s vlajícími
záclonkami,
kde se zdržuji
- jen chvíli,
s tonoucími
myšlenkami,
-tak moc bolí..
Jen já a slabý vánek,
já, smutná baletka
co ztratila chuť tančit
a důvod dál žít..
Věčný spánek
je má nová kolébka
naděje, jak přestat se ničit,
jak přestat zde být..
Jen já, baletka Noci,
oděna do bílé
s ladnými pohyby
a svým snem..
Mně není již pomoci,
však bude to jen chvíle
- beze vší pochyby
již loučím se se dnem..
Tak sbohem, andělé moji..
Teplý pramen rudé krve
stéká po zápěstí
Buďte tu šťastní,
já vedla život dvojí
-Radostný, šťastný – to bylo prve
teď je plný neštěstí
život můj vlastní..
To bylo to poslední,
co chtěla jsem vám říct,
drazí mí, neživí..
Tak naposledy se loučím
na rtech s písní pohřební,
- tak co ještě chcete víc?
/Já už vám přece dala pokoj/
Sbohem, loučím se s vámi..
-I když vlastně nemám s kým..