Není nic již...

Anotace: Posílám všem pohlazení a co nejvíce klidu do dušiček - ač pláči a trpím, všem přeji být bez smutných "víček"

Nevoní akáty.
Nekvetou záhony.
Tělo má záplaty
a my nejsme z Verony.

Již si přiznám,
že konec začíná.
Už nic neznám,
srdce jen bolest má.

Něžná, i láskyplná,
naivní, i bláhová,
nesmělá, i bezradná,
víš, že jsem taková?

Na křídlech v povětří
stavíš mi vězení.
Raději již konec
než toto mučení.

Dnes, jako před lety,
vyhlížím štěstí.
Zpívám jen sonety
o smrtelném klestí.