Tak cizí

Tak cizí, tak vzdálená, ve tmách bloudí,
Polibky, úsměvy a slzy loudí.
Rty její tvarují posmutnělý úsměv,
Dřív býval veselý, k sonátě nápěv…
Kde jsi? Ty, jenž máš mé srdce v dlaních,
Ty, jenž do snů chodila mi v mlhách ranních.
Ty, jenž rozpoutalas ohňostroj mých pocitů,
Ty, proti níž nemám záštitu.
Vrať se, vrať se zpět, naplň mě sebou,
Ať ty boly, ať ty žaly tak zoufale nezebou.
Pro ten sluneční svit, pro tu záři,
Pro ten lesk očí a ten krásný úsměv v tvé tváři.
Pro všechno, co v tobě je,
Pro všechny krásné naděje.
Za lásku, za touhu, za sny a za nás,
Nech ať nás vede jen ten vnitřní hlas.
Ať splynou duše v jedinou,
Ať splynou, dřív než těla zhynou…