Anotace: Všem lásku a pohlazení posílám...toho není nikdy málo...
Stůj při mně, osude,
a odpusť mi mé viny.
Za oknem hoří jeřabiny,
plameny šlehají do mého černého svědomí.
Stůj při mně, bože,
a dej mi zase víru.
A lehké sny, jak křídla netopýrů,
jak vůni studánek či na jaře rozkvetlých jabloní.
Stůj při mně, anděli,
a obdaruj mě touhou.
Jsem jenom kajícnící pouhou,
která tě vzývá pokorně s velkou nadějí.
Stůj při mně, lásko,
a naděl mi zas lásku.
Rozezni srdce hlasem sedmihlásků,
co na jaře se do hnízd zpátky vracejí.
Mno a venku je zima, takže Slunko nepřinde ani doma, ani venku ... je to ale pech. Dnes se cítím dost mizerně ... po všech stránkách ... je mi dost špatně, asik bych měla jít opočívat.
03.02.2008 01:34:00 | NikitaNikaT.
Niki....to mě mrzí, že asi trpíš téměř jak já...dle odpovědí to vypadá, že také sluníčko nemáš u sebe... já též ne...a topím se již v beznaději a zoufalství...Tobě sílu!!!
03.02.2008 01:29:00 | toužím.jít.dál
ST je za napsání, myšlenku a nápad. Báseň smutná, jak jinak, ale tak nějak jsem se v ní našla.
03.02.2008 01:26:00 | NikitaNikaT.
Děkuji, že se Ti verše líbí, moc mě to těší, proto vřelé poděkování!
03.02.2008 01:25:00 | toužím.jít.dál