Chtít žít

Anotace: Tohle jsem složila se svouz moooc dobrou kamarádkou ...po icq

pot teče po čele

mé ruce jsou nesmělé

zase se mi zdál oškliví sen

už aby byl zpátky bílí den

každou noc probouzím se zpocená

vidím ve snu koho si bez jména

Ta osoba je tak tajemná

Já nevím co to znamená

Bojím se tělem i duší

Mé srdce mi jak o závod buší

Ale pocit který v sobě mám mě nedá spát

Musím myslet na něj jen tak blízko a přitom tak daleko

Jenže se bojím jeho bojím se že by to bolelo

Nevím co si myslet

a proto se ponořím do světa myšlenek....

přemýšlím jestli trápit se mám

co když to všechno tak lehce vzdám

už dlouho nezažila jsem klidný spánek

ovinul mne chladný vánek

už z toho všeho šílím

kam tím vším vlastně mířím?

snad volá mne smrt ?

to přece ne já pro smrt ještě mladá jsem

někoho jiného si rači vem

Smrt to slovo mi přináší hrůzu

Možná i smůlu

Smůlu mě i když nevím proč?

Co jsem udělala?

Já nejsem si vědoma svých chyb

Vždyť pro mě je to jak ostrý šíp

Zabodne a už nepustí

Co,co to všechno znamená??

Má otazká však zůstává nezodpovězená...

Vlastně jsem tu sama kolem mě jen život bez stínu

Je to jako když házím na sebe špínu...

Ale já nechci nechci nechci být špinavá

Chci být Šťastná a zvídavá

Chci prostě jen žít tak proč nemůžu???

Vždyť nemám vůbec nic....

pod sprchou snažím se ze sebe všechno smít

ptám se sama sebe jestli mi nemělo alespoň trochu štěstí zbýt

takhle to dlouho nevydržím

najednou děsivý výkřik zdálky uslyším

bojím se jen malinko se pohnout

už zase dohání mně už to nevydržím

po kachličkách bezmocně k zemi sjíždím

ten strach a ta bezmoc mně zžírá

tet měla bych být silná

Jenomže nemohu se pohnout...

Strach nademnou vítězí

Ted ležím tu bezmocně Nohy k sobě skrčené

Bojím se tak moc

"Bože nejsem už cvok??"

Já..já se tedy postavím

Celá se třesu,ale už se nebojím

Postavím se strachu a budu bojovat

Přece celý život nebudu se proklínat

Nebudu srab já chci kruci žít!!!!!!!!!!!!!!!!

A za to budu bojovat...

Pomalu se otáčím

Otáčím se tak pomalu jako kdyby mi proplouval čas mezi prsty

Otvírám oči...

A co nevidím nic jen kapky vody,které stékají po stěně

A ted si připadám jak bezbrané štěně...

Nevzdám to něco jsem slíbila a to dodržím

budu silná a půjdu dál se svou vůli...

Mé srdce se přitom jak koláč půlí...

nevím jestli tohle se dá říct jako vítězství nad strachem

ale bud tohle nebo umřu rozkladem

Na balkoně tet stojím ve svém pyžamu

tak si mne kruci už vem

a nebo dej mi pokoj takhle si to chtěl ne?

neudržím v rukou naprosto nic sou rozklepané

život je jako písen

a mé písně už sou dohrané

takhle to má skončit vím to

na mé milované budu myslet slíbím to

pak snad dá všem pokoj

já chtěla a pořád chci žít

stejně nemám nikoho koho bych chtěla mít

je plno dívek co sou zamilované

a taky co šťastně provdané

tak at vezme si mne já stejně nemám nikoho

tak vem si mne než si vezmeš je no tak do toho

nic ti v tom přeci nebrání

Držím se zábradlí...

Polamu přelézám a kříčím

No tak vem si mě vem..

tak dělej už nemůžu dál..

Vítr pohrává si s mími vlasy

a slzy dopadají jako kapky rosy...

Najednou otevřou se dveře do mého pokoje a vidím jeho...

toho kvůli němu se chci zabít...

On je má smrt a ví o tom

jenomže nic už nic mi v tom nezabrání...

jde ke mě blíž a blíž

jeho havraní vlasy mu padají do očí

je tak krásný,ale tak smrtelný

pro mě je to jed který když vypiji zhynu v jeho náručí...

nemohu ho mít a on to ví

Ví to celý svět vím to i já...

Jde blíž a blíž ale já se otočím a skočit už chci

Už se pouštím...Jenomže on mě chytne

Nééééééééé křičím...pust mě!!!!

Díváme se z očí to očí až jiskra přeskočí...

Jenže už nemám dost sil má ruku sklouzává po té jeho...

Promiň....poslední slovo z mích úst se vydralo..

A pak už nic jen tma.. Ten hoch stojí na hoře

Pro něj ona byla moře

Moře tisíce fanynek

On ji zachránit chtěl,ale její život mu předním uletěl...

ted pro ni pláče ani neví proč

Nechtěl aby učinila ten osudoví skok....

není jediná která skočila

a všechno takhle skončila

místo toho aby zachránil i ostatní

přece může ale on ne vždit má svou hrdost

ne to by se přeci ponížil řek si dost

dává od toho ruce pryč

je mu to jedno jak by mnozí řekli

spomene si na ní vůbec ještě někdy ?

spomene ale nic neudělá

Odchází pryč

Pryč z pokoje,kterýmu vždy připomene kdo je!

Odchází a doufá,že už nikdy nenarazí...

V sobě dusí smutek...

Jenže on nesmí si dovolit udělat tanhle další skutek

Naposledy se u dveří otočí

A znovu ji uvidí....

Uvidí jak chce skočit

Pak zavře oči a odchází

Odchází navždy se svou vzpomínkou

Kdy on byl její modlidbou

sem zkládala se svou kámoskou