Hodiny času?!

Anotace: Mám zvláštní pocit. Jakoby někdy všechno odcházelo a já se toho bojím - nechci to pustit pryč, ale zároveň?!

Někdy mám pocit, že ve mě už nic není.
Jakoby city umíraly v zapomění.
To přece nejde vyvrátit.
Už kolikrát jsem ti chtěla říct,
že miluju tě a nechávám se tebou uchvátit,
ale někdy se před tím vším snažím schovat.

Co člověk cítí, když srdce vyhasíná?!
Co když to dělá nějaká podivná síla?!
Jenže když v paměti pátrám,
tak vidím tvé úsměvy, pohledy,
slyším tvůj hlas
a jsem v tom po uši zas a zas.
Zvláštní, říkáš si?
Možná, hodiny času působí na zatím nenaplněnou lásku,
však já se nesnažila o žádnou sázku.
Vždyť jsem se jen zamilovala,
ale stále na mrtvém bodě stojím
a nechtěj vědět jak moc se bojím.
/Nenech mě v tom, prosím!/