Anotace: To je tak, když si člověk přemýšlí...je mu smutno a tak...
Občas si připadám, jak anděl padlý,
kterému všechny naděje, přání a sny uvadly.
Smutek se vkrádá do duše mé,
jak temný stín a vše tmou je zahalené.
Slzy smutku stékají po tvářích mých,
pálí a studí víc než zmrzlý sníh…