Anotace: Věnováno mému bratrovi a jeho ženě, která díky shodě (mnou nenáviděných) náhod, bojuje o svůj život ...
Ze své pozorovatelny
necelé dva metry nad zemí
sleduji jak jedna vteřina
mění letité hodnoty
její síla je hrozivá
Objevila se spolu
se svými sestrami
a její odlišení z davu
zpanikařilo mé myšlenky
v ústech se mi vzpříčila
čtyři písmenka
p r o č
pomalu vypadla k mým
klečícím kolenům
vztekle je zadupávám
do země nikoho
ony však znovu a znovu
vyrůstají
a ve stejném seskupení
mě tiše děsí
p r o č ...
...chtěla bych utěšit...neumím to...ani žádné moudro velikánů nepomůže...člověk musí sám v sobě najít sílu...možná, že energie přeposílaných myšlenek napomůže...říkají, že ano...
14.02.2008 11:29:00 | Lota
Proč je jedinné slovo které nezmizí nikdy...jako naschvál bude dál klíčit a růst a vesele roznášet svá otázek plná semínka...
12.02.2008 11:06:00 | Lady Carmila
v prosinci jsem prozila smrt a znovuzrozeni (oziveni) sveho muze, vim, o cem pises
12.02.2008 10:57:00 | janewe