Anotace: A jé, očividně mě to ještě nepustilo. Nechce pustit. Psané večer, tak doufám v moudrost rána...
Zapomněla jsem
na melodii víry
co hladí pavoučími prsty
křehké výhonky nálad
a splétá je v činy
Co probouzí jaro
z kolének trav
A v odrazech světa
vidět její linku
Zapomněla jsem
Jak pod štětcem
nechat bouřit moře
a loďku provést
ke břehu jedním tahem
A vyhnout se útesům
indigových úsměvů
schovaných
mezi zakázaným vzpomínáním
Zapomněla jsem
věřit na příště
a
v Smích
Zapomněla jsem
A tebe si pamatuju
Prosím
nenech mne zapomenout
na víru
že
Někdo
Někde
Nezapomněl
zvláštní imprese s tím štětcem. to mně chytlo. rozpohybuje i ty lodičky. má to šťávu. prostě "žije"
01.03.2008 12:42:00 | brooklyn
Je to někdy boj...zapomenout nebo ne...ale je spousta vzpomínek, které tíží...a člověk by se pak nemusel zvednout;)
26.02.2008 17:28:00 | Severka
Znám to... když tě něco drží dlouho... a ty chceš zároveň zapomenout... a pamatovat si...
13.02.2008 20:27:00 | prostějanek