Jedna cesta

Chladné, ba mrazivé
Ráno se zdálo,
Dešťům a mlhám
Počasí přálo.

V té bílé temnotě
Po černé zemi
Kráčela bytost
Mez kalužemi.

Kráčela nevědíc
Má-li ta cesta
Konečně smysl,
Či je jedna ze sta.

Kráčela nevědíc
Zda stromy jsou lidé,
Či z člověka strom je,
Z něj zní tóny libé.

Provazy svázáno
Lidské to stvoření
Bosýma nohama
Kráčelo po zemi.

Ze šatů cáry
V očích bludný kruh,
Však pozdě se tázat,
Jak splatit dluh.

Co bylo, již není,
Co je, brzy pomine.
Pozdě se kát,
Prosit, ať promine.

A tak den co den
Z jitra do setmění
Čeká, ač čas i jej
Pošle v zapomnění.