Držíš jen bezvládné tělo

Anotace: Jak tok myšlenek teď šel mi - psala jsem verše mé mysli věrný - všem ale přeji moc lásku a radost - nenechat se týrat, mít svoji hrdost...

Hodils se mnou prudce na dlažbu,
z těla se rozlévá všude krev,
myslels snad teď na vraždu?
Ne, vidím jak lomcuje tebou hněv,
protože zabít nechtěls, jen ranit
a svůj veškerý čas krutostí marnit.

Bohužel, již je pozdě, nevrátíš to.
Zvedáš mě a říkáš, jak je ti to líto.
Bezvládné tělo držíš teď v náručí
a Tvá ústa silně do ticha zakřičí:
"Nechtěl jsem Tě zabít, věř mi prosím,
ve svém srdci stále jen tebe nosím."

Jak mám věřit lásce tvé, když již nežiji.
Za svůj cit a lásku k tobě tu krev proliji.
Teď tu na kolenou prosíš, ať vrátím se Ti.
Ale tos neměl se ke mně chovat jak ke smetí.
Teď již duše má odešla a držíš jen tělo bezvládné.
Poslední má věta:"Spravedlnost na této zemi nevládne".