Smutná Dívka

Sedím schoulená v koutě
a dívám se do prádné místnosti
jsem smutná jako když uvadá poupě
a je mi čím dál víc líto že nemůžu být v tvé blízkosti

vstávám a nůž do ruky si dávám
smrt už je kousek a já se vzdávám

proč je život tak nespravedlivý a smutný
proč jsi vybral zrovna mě
už je to celkem dost nudný
že vždycky jen kolem mě smůla jde

a tak dělám první řez
smrtihlav už do mě vlez

bylo to jen kvůli němu
protože mě nechtěl mít
a tím zapříčil konec života mému
a tak teď v klidu mrtvá nebem můžu jít