Nekonečná hloubka studně,
kéž už by byla na jejím dně,
jak nesnadné je vyprostit se ven,
život je hořký čert jí vem.
Ač má všechno- nestrádá,
cítí,že nemá nic a jen se propadá,
ano je to tak,
proč tomu není naopak?
Je jako květ ve vězení,
který má strach z probuzení.
Sílu jí dává už jen snění,
ale o tom přeci život není!
Vždycky prý zbývá nadějě,
ale to se jenom tak říká,
ta s vírou kamsi odpluje
v srdci zůstane dýka.