Slunce se bojí na zem podívat,
jak z řádků dávno zašlých knih
přechází do rtů náhlý chlad
a k nohám tvým se snáší sníh...
...minulost přijmout za vlastní,
smířit se-sobě odpustit
Už jenom krátce smíš se loučit s ní
a pak ji navždy opustit...
Chválím, chválím a zase chválím. No, mě se asi prostě líbí, jak píšeš.. Tahle je moc moc hezká.
20.04.2008 21:12:00 | Máří Magdalena
Snílek i rváč,
to nikdy nepoznáš.
Bolest a smutek,
tápeš ve tmě jak krtek.
A přesto silná a snílek,
už dávno vyrostla jsi z plínek:))
28.03.2008 12:43:00 | whiolet